Pojem gravel dnes musí zastat kdeco. U nás ale gravel znamená opravdu gravel. Nemusíš se tu bát žádných bike · hike úseků ani objížděk na dálnici. Naše pečlivě projeté trasy upřednostňují jemné šotolinové cesty a zpevněné lesní cesty. Na málo frekventované silnice přecházíme jen u nevyhnutelných spojovacích úseků. Díky tomu si trasu snadno naplánuješ a rozvrhneš. Naše trasa vychází z bezplatného
plánovače tras CXB. K tomu byl rozsáhlý nástrojový set open-source komunity upraven přímo pro gravelovou cyklistiku: šotolinové cesty jsou po celé Evropě vizuálně zvýrazněny, takže je můžeš cíleně zahrnout do plánování. Plánovač jsme důkladně testovali v okolí Berlína a mimo jiné intenzivně při projíždění trasy Vídeň–Berlín.
Přímo do tras také vkládáme zásobovací body jako supermarkety, čerpací stanice a úkryty jako POI.
Výškový profil je poměrně mírný; většinou jde o zvlněný terén. Strmější je to za rakouskou hranicí a pak znovu před německou hranicí. Ke konci náročnost pozvolna odezní v mírném decrescendu.
Z vídeňského Floridsdorfu vede trasa přes Weinviertel a Waldviertel a dále napříč středem Česka. Po zdolání Žitavských hor následuje sjezd do Horní a Dolní Lužice a nakonec se dojede přímo do Berlína. Jako tradičně je cílem Tempelhofer Feld; na závěrečném spurtu ti pomohou klesající metry.
Pro pohodlnou a sportovní jízdu po trase doporučujeme dobře udržované gravelové, cyklokrosové nebo adventure kolo. Zábava je i na hardtailovém MTB. Klasická silniční kola s maximální šířkou pláště 25 mm se ale nehodí. Za sucha bude na této trase většinou dobrou volbou all-road kolo; v dešti a blátě bys naopak měl využít každý dostupný milimetr šířky pláště. Trasa má různé úseky: široké lesní cesty, rychlé sjezdy po prašných cestách a krátké šotolinové rampy, které mohou být směrem k vrcholům hrubší. S kotoučovými brzdami máš dostatečnou brzdnou sílu. Doporučujeme pláště široké 35–45 mm a podle zkušeností v terénu semi-slick nebo hrubší dezén — jistota je jistota. Kdo chce více pohodlí, volí širší pláště. Stoupání jsou spíše krátká, ale místy mohou být strmá. Proto doporučujeme převod 1:1.
Startovní místo není daleko od nádraží Vídeň Floridsdorf ve 21. obvodu. Snadno se sem dostaneš regionálními vlaky, S-Bahnem a U-Bahnem i na kole z vídeňského hlavního nádraží. Samotná Vídeň je z Berlína ideálně spojena (nočními) vlaky ÖBB i dálkovými autobusy.
Dálkové autobusy jsou k dispozici i na poslední chvíli a vzít s sebou kolo je podle našich zkušeností bez problémů možné. Obvykle lze cestovat přes noc, takže jsi ve Vídni raz dva.
Vlak · kolo by mohly být snovým párem, v praxi ale často platí smutné pravidlo: je to složité. Obecně lze cestovat například s ÖBB Nightjet (
https://www.nightjet.com) cestovat. Rezervace přímo u ÖBB je obvykle levnější než u DB. Konkrétně to je
a) podle našich zkušeností je často jednodušší zabalit kolo do speciálního vaku (např. tranZbag, Rinko Bag) — pak se počítá jako zavazadlo, a ne jako kolo — než ulovit jedno z mála míst pro kola.
b) V Nightjetu si lze poměrně levně rezervovat celé čtyřlůžkové kupé. Pohodlně se tam vejdete ve dvou lidech a se dvěma koly.
Možností ubytování je ve Vídni bezpočet.
Při předchozích návštěvách Vídně jsme měli velmi dobrou zkušenost s
rakousko-brazilským design hotelem Rioca a rádi ho doporučíme.
Pro ročník ’25 jsme se jako tým rozhodli pro poněkud netradiční variantu ubytovat se přímo uprostřed města v
kempu Neue Donau . Na velmi rozlehlém areálu výslovně není potřeba rezervace, takže se prostě ubytuješ. Místo je trochu hlučné, ale opravdu dobře položené, s krátkými, pro kola přívětivými cestami do centra i na start. Protože kempování před campem je naprosto autentická volba, tuto variantu vřele doporučujeme.
Cílem byla kolem roku 1900 stará celnice na Tempelhofer Feld. Domek už nestojí, ale po okruhu přes pole máš všechny možnosti pokračovat U-Bahnem a S-Bahnem na hlavní nádraží.
